Stěhování do Malajsie

Občas není jednoduché nepodlehnout názorům okolí a stát si za tím, co chceme. Snažíme se poslouchat svůj vnitřní hlas, který nás nějakým zázračným způsobem nabádá k tomu, abychom to udělali, ale ... Co když oni vědí o čem mluví? Co když jejich názory a pochyby jsou na místě, protože to znají z vlastní zkušenosti? Co teď? Co je správně? Mám poslechnout své pocity i přesto, že vůbec nevím, do čeho jdu? Nebo mám důvěřovat ostatním, protože to se mnou myslí dobře a chtějí, abych byla v bezpečí?!

Znáte tyto myšlenky? Také jich přichází nejvíce ve chvílích, kdy stojíte před nějakým rozhodnutím, před něčím novým? V těch momentech, kdy si přejete, abyste přesně věděli, co máte dělat?

Všechno to začalo jedním malým velkým rozhodnutím

"Mami, chtěla bych mít ve studiu více lektorů! A taky vytvořím plánovače! Takové motivační, které budou lidi inspirovat! Víš no.. A bude to teď.. Během půl roku.. Musím na sobě opravdu máknout.. No a pak bych se chtěla přestěhovat zpátky do Kuala Lumpur."

"Johy, hlavně buď šťastná! Já ti věřím!"

Dva lidé, jejichž podpora je pro mne tou nejdůležitější! Je skvělé mít ve svých rodičích parťáky, kteří nehatí vaše sny, ale podpoří vás - ať už si myslí cokoliv! Kteří stojí po vašem boku stejně tak, jako tam stáli, když mi dodávali sebejistotu při prvních krůčcích.

Možná mamka v té době netušila, že si za půl roku budu opravdu balit kufry a stěhovat se do mé milované Malajsie. Asi ani nevěděla, že přesně za 6 měsíců budu mít ve svém jógovém studiu ten počet lektorů, o kterém jsem ji říkala, nebo že dostane osobní plánovač jako dárek při mém odletu!

Čím více se ten den blížil, tím více pochybností přicházelo

Ze všech stran. Otázky "A co tam budeš dělat?" nebraly konce! Občas jsem se přistihla, že sama pochybuji, jestli je to opravdu správné, že bych možná neměla.. Jenže pak jsem zavřela oči a zaposlouchala se.. Víte, do toho hlasu, který by nás nikdy nepustil do něčeho, co si nemáme zažít! A ten u mne vítězí!

Dlouhé měsíce jsem si vše vizualizovala - jak pracuji venku, nádherný výhled, to, jak se ve mně probouzí zase malá holka, která je kreativní a vidí inspiraci všude okolo, která věří svým snům a tomu, že všechno je možné. Věděla jsem, že dělám správnou věc! Jenže..

Pak přišly další otázky

"Jak můžeš odjet, když začínáš podnikat? To přeci nejde! Musíš být tady a zajišťovat chod a ne být na druhé straně zeměkoule! .. Kdo za tebe bude pracovat? A co že máš vlastně v plánu tam dělat?"..

Jak něco nemůže nejít?

Přemýšlela jsem nad tím každý večer.. To přeci není možné, vždyť žijeme v době internetu. I přes pochyby jsem měla pocit, že si to musím vyzkoušet na vlastní kůži! Chtěla jsem být tou, která rozhodne, zda to funguje nebo ne! A přece neodjíždím na dovolenou, jen měním místo své "kanceláře".. Svět je plný neomezených možností.. Tak proč by, sakra, něco nemělo jít?

Vždy, když jsem byla v koncích, položila jsem si jednu jedinou otázku:

"Dobře, tak když to teď vzdáš, nikam nepojedeš, s ničím nezačneš a dáš si nový životní cíl.. Jaký bude?"

Žádný jiný mě nenapadal! Věděla jsem, že přesně tohle je práce, kterou miluji a při které cítím to opravdové naplnění! Ta, která mi dává svobodu, nezávislost, možnost cestovat, projevit se a být kreativní.. Tohle je přeci život složený z těch obrázků, který jsem si tak pečlivě dávala dohromady, abych mohla říct, že mám také svou tabuli vizí! Už zbýval jen krůček k tomu, aby se z jednoho obrazu, který mi visel v pokoji, stal obraz, který opravdu žiji!

....

Nyní tu sedím, píšu článek a mám asi ten nejkrásnější výhled na Kuala Lumpur.

Ale lhala bych, kdybych řekla, že žádné pochyby nepřišly! Pár hodin po příletu, kdy jsem seděla ve Starbucksu a pila svůj oblíbený mátový čaj, mi tekly proudy slz, které nešly zastavit! "Co jsem to zase vymyslela? Co tu vlastně dělám a proč jsem zrovna tady!" Jenže pak tu byl opět ten hlas, který mi říkal, ať vydržím! Že důvod, proč tu jsem pochopím až časem.. Hlas, který mi pokaždé dává pocit jistoty a bezpečí. Věřím, že - pokud to dovolíme - stane se naším průvodcem a dovede nás až k onomu snu, jenž nám na začátku přišel tak nereálný, že jsme se o něm báli i přemýšlet.. :)

Jsem šťastná, že jsem poslechla samu sebe a udělala věc, kterou jsem považovala za správnou! Ne, není to snadné! Ale vždy jste jediným soupeřem jen vy sami! Rodina, přátelé nebo vaše okolí vám dají pohled na věc, řeknou vám svůj vlastní názor - ten, který mají oni. Ten, díky (nebo kvůli) kterému nežijí váš život, ale svůj! To, jak budete žít vy, je jen na vás! Někdy je to "TEĎ NEBO NIKDY" ..

Pokud cítíte, že je to správné, jděte do toho! STOJÍ TO ZA TO!

Pusťte si video v HD kvalitě (ozubené kolečko vpravo dole) a na plné pecky:)

S láskou,

JO xxx